| Anotace |
ČSN 36 0450 Norma platí pro umělé osvětlování vnitřních prostorů staveb. Spolu s doplňujícími ustanoveni přidružených norem je podkladem pro navrhování, udržování, provoz a kontrolu umělého osvětlení. Norma platí pro umělé osvětlení, pro které byly projektové práce zahájeny po datu účinnosti této a příslušné přidružené normy. Projektová dokumentace rozpracovaná a nerealizovaná před tímto datem nabytí účinnosti musí být upravena tak, aby splňovala požadavky kmenové i příslušné přidružené normy. ČSN 36 0450 je první kmenovou normou v soustavě norem pro osvětlování, ke které se zamýšlí (podle potřeby) zpracovávat přidružené normy pro jednotlivé oblasti vnitřního osvětlování. Norma zavádí řadu pojmů v oblasti umělého osvětlování, např. v čl.1.5: Zraková obtížnost: Charakteristika zrakového úkolu, která se vyjadřuje poměrnou velikostí kritického detailu a kontrastem jasu (popř. barev) detailu a jeho bezprostředního okolí. Dále v čl.1.6: Zraková náročnost: Hodnotí se relativními časovými nároky na čistě zrakový výkon. Závisí na poměru časů potřebných k čistě zrakovému a celkovému úkonu. Dále ještě v čl.1.7: Zrakový výkon: Množství informací zpracovaných zrakem za jednotku času. Konečně v čl.1.18: Hygienické minimum (osvětlení): Nejmenší přípustná hodnota světelné veličiny, charakterizující zrakovou pohodu prostředí při trvalém pobytu v místnosti.Poznámka: Při trvalém pobytu v místnosti s kategorií osvětlení B a C je 200 lx. Norma, podle druhu vykonávané činnosti rozlišuje 4 kategorie osvětlení (A,B,C,D) s tím, že kategorie D se netýká průmyslových, ale odpočinkových, společenských, kulturních, obytných, shromažďovacích apod. prostor. Každá z uvedených kategorií se dělí na tři skupiny (1,2,3), a to podle charakteru činností. Každá z těchto skupiny se dle dělí na tři podskupiny podle požadovaného kontrastu jasu (malý, střední, velký). Norma tedy rozlišuje v průmyslových (pracovních) prostorech celkem 27 různých případů, pro něž stanoví osvětlenost od 20 do 20 000 lx. Dále pak rozeznává 9 neprůmyslových (nepracovních) činností, pro něž stanoví osvětlenost od 20 do 500 lx. Nejmenší přípustné osvětlenosti stanoví od 20 do 300 lx, podle toho zda jde o občasný, krátkodobý nebo trvalý pobyt osob. Za hygienické minimum (viz výše) pokládá v provozech, (na pracovištích resp. v místnostech) kategorie B a C 200 lx, resp. jde-li o místnosti bez denního osvětlení 300 lx. I když bezpečnostní minimum osvětlení přesně nedefinuje, vyplývá z kontextu ČSN 36 0450, že je to osvětlenost 20 lx. Rozsáhlá technická norma řeší dále otázky návrhů osvětlení, jeho provozu a údržby a konečně - v přílohách - příklady světelně technických výpočtů, metodiku hodnocení oslnění, problematiku světelně technického měření osvětlení a konečně řešení místního osvětlení. (V tomto posledním případě charakterizuje i svítidla pro takové osvětlení, speciální techniky zlepšení viditelnosti apod. Tabelárně uvádí třídění zrakových úkonů a techniky osvětlování a v nákresech příkladové polohy svítidel.) ČSN 36 0450 byla schválena 10.1.1986 a nabyla účinností od 1.1.1987. "Změnou a)-2/1989" se s účinností od 1., 4.1989 provádí v normě úprava, jíž se tato norma klasifikuje jako norma kmenová. |