| Anotace |
ČSN 33 0371 Touto normou se zavádí ST SEV 2775-80 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP doplňovala o jeden důležitý článek (01) o tom, že klasifikaci směsí plynů a par se vzduchem do skupin výbušnosti a do teplotních tříd smí provádět jen oprávněná zkušebna Výzkumného ústavu pro petrochemii v Novákách. (Poznámka anotátora: Není nám známo, co platí po rozdělení ČSFR.) Norma RVHP se vztahuje na výbušné směsi hořlavých plynů a par se vzduchem, vznikajících během provozu ve výbušných prostředích, ve kterých se používá nevýbušné elektrické zařízení, a které jsou schopné vybuchovat při vznícení od zdroje iniciace. Norma se nevztahuje na trhaviny, výbušné směsi prachů, prášků a vláken. Norma stanovuje klasifikaci výbušných směsí jednak do skupin výbušnosti (IIA, IIB, IIC), stanovených buď podle mezních experimentálních bezpečných spár (MEBS - tabulka 1) a/nebo podle hodnot poměru mezi minimálním zápalným proudem zkoušeného plynu nebo páry se vzduchem a minimálním zápalným proudem výbušné směsi methanu (MZP - tabulka 2), jednak do šesti teplotních tříd (T1 až T6) stanovených podle teplot vznícení - tabulka 3. Dále uvádí, že skupinu výbušnosti I má methan v hlubinných důlních dílech, skupinu II mají plyny a páry s výjimkou methanu v hlubinných důlních dílech. Jsou normalizovány zásady klasifikace (kapitola 1) a metody zkoušení (kapitola 2). V příloze č. 1 jsou uvedeny plyny a páry klasifikované podle skupin výbušnosti, v příloze č. 2 jsou uvedeny koncentrace s nejvyšším nebezpečím vznícení, v příloze č. 3 jsou teploty vznícení některých hořlavých plynů a par a konečně v příloze 4 konstrukce pecí pro provádění zkoušek i s nákresy. Norma má i informační přílohu č. 1, kde jsou uvedeny definice v normě používaných pojmů pro charakteristiku výbušnosti a hořlavosti. ČSN 33 0371 byla schválena 19.10.1982 a nabyla účinnosti od 1.1.1983. Nahradila ČSN 65 0320 z 31.8.1966 a ČSN 65 0321 z 3.10.1968. |